1. čs. divize v Itálii (zformovala se z jednotek armády tzv. Slovenského štátu dnem 28.4.1945, velitel pplk. jezd. Jaroslav Kmicikievicz, cca 7 000 osob). Čs. vojenské misi v Itálii podléhaly ale až od 19.5.1945 a do podřízenosti nově vytvořeného Velitelství čs. vojenských jednotek v Itálii přešly 21.5.1945 (pplk. gšt. Václav Podhora). Čs. samostatná brigáda se skládala ze tří pluků o třech až čtyřech praporech (1. pluk z 2., 3. a 6. praporu; 2. pluk z 4., 5., 7. a 8. praporu; 3. pluk z 9., 10., 11. a 12. praporu), zatímco 1. čs. divizi tvořily dva pěší pluky (1., tj. původní 101. a 2, tj. původní 102.) a zabezpečovací útvary. Spojenci samostatným žádostem velitelů brigády a divize o přiznání charakteru protiněmeckých jednotek nevyhověli a považovali je za vojska, která se vzdala („Surrendered Forces“). Kromě nich byly Velitelství čs. vojenských jednotek v Itálii podřízeny ještě tzv. záložní pluk (cca 1 000 bývalých příslušníků Wehrmachtu pocházejících z Československa), sběrný tábor ve Florencii, rota polního četnictva s oddílem partyzánů šrtm. Aloise Pudli, polní soud, polní prokurátor a polní věznice. Čs. samostatná brigáda a 1. čs. divize setrvaly v Itálii do konce července 1945, následně se přes Mnichov přesunuly do Rokycan. Odtud byla Čs. samostatná brigáda odeslána do Strašic a 1. čs. divize do Malacek, kde v září 1945 zanikly.
Jednotky armády tzv. Slovenského štátu se v Itálii nacházely od listopadu 1943 a jednotky protektorátního vládního vojska od května 1944. Slovenská 2. technická divize se podílela na provádění opevňovacích prací, stejně tak i vládní vojsko, které kromě toho až do svého odzbrojení v říjnu 1944 vykonávalo i strážní službu. Koncem dubna 1945 vypověděly jednotky vládního vojska i slovenské armády poslušnost německému velení. Jednotky vládního vojska neuposlechly rozkaz z 24.4.1945 k přesunu na sever a místo toho přešly k americké 5. armádě.
K vojákům protektorátního vládního vojska v Itálii jen k doplnění srovnání s vojáky 2. technické brigády slovenské armády, později přejmenované na 2. technickou divizi slovenské armády klerofašistického Slovenska, kteří byli od podzimu 1943 dislokovaní v Itálii pro určitou nespolehlivost vůči Německu a určení zejména ke stavbě obranných opevnění v severní Itálii. Slovenští vojáci si směli ponechat veškerou výzbroj až do konce války na rozdíl od Čechů, kteří byli odzbrojeni. Rovněž návrat obou skupin po válce zpátky do vlasti, do Československa, byl dosti rozdílný. Slováci se vrátili jako 1. československá divize v Itálii s pompou a slavobránami jako ,,partyzáni‘‘, zatímco vládní vojáci potupně skončili jako "kolaboranti" za ostnatým drátem na mnoho týdnů.
